11-16
Počítejte s Fordem

V roce 1963 chtěl Ford koupit Ferrari. A dohoda byla na spadnutí

 
11-16

Ferrari je považováno za výkladní skříň automobilového průmyslu. Na exkluzivnější modely se vypisují pořadníky. A jistotu, že jim bude vysněný supersport dodán, nemají ani movití stálí zákazníci. Vzpínající se kůň ale neměl vždy posvícení. Automobilka si prošla několika krizemi, z nichž nejzásadnější se udála na počátku 60. let. Ve hře tehdy byla akvizice Ferrari ze strany Fordu. A nedošlo k ní jen těsně.

Za vším hledej ženu

K nejvážnější krizi automobilky Ferrari došlo na počátku 60. let minulého století. Charisma a síla osobnosti stárnoucího zakladatele Enza Ferrariho sice neopouštěly. Kdo ho ale naopak opustit chtěl – a nakonec opustil – byl jeho tým. Šlo zejména o dlouholetého prodejního manažera Girolama Gardiniho, kterému se nelíbilo, že Enzo Ferrari v automobilce zaměstnává svoji ženu. Rozepře nakonec vyústily v Gardiniho odchod s tím, že Ferrari zároveň opustil také manažer Romolo Tavoni, šéftechnik Carlo Chiti a ředitel sekce vývoje experimentálních sportovních vozů Giotto Bizzarrini. Z Ferrari pak odešla či byla vyhozena i řada dalších lidí, kteří s nimi sympatizovali.

Tak jak to často bývá, odcházející vysoké šarže se nejali trávit volný čas pěstováním růží ani luštěním křížovek. Okamžitě založili novou společnost, kterou pojmenovali ATS a která se měla stát přímým konkurentem Ferrari. Vzpínajícímu se koni zároveň přebrali i některé zákazníky.

Odchod se konal v době, kdy na tom Ferrari nebylo dobře

Ferrari na počátku 60. let vyvíjelo svoji odpověď na úspěšný Jaguar E-Type. Prototyp založený na modelu Ferrari 250 byl téměř hotový. Zbývalo doladit podvozek a vzhled karoserie. Dokončení ale ohrozil odchod členů Ferrariho týmu. Naštěstí pro Ferrari se do dění vložil mladý talentovaný inženýr Mauro Forghieri a ostřílený specialista přes karoserie Sergio Scaglietti. Forghieri vyladil řízení a podvozek. Scaglietti navrhl zbrusu novou karoserii.

Výsledkem bylo Ferrari 250 GTO, jeden z historicky nejúspěšnějších závodních vozů. Následovaly prodejně úspěšné modely Dino, 275 a Daytona.

1963 – Ford chce koupit Ferrari. Ferrari chce, aby jej koupil Ford

Enzu Ferrarimu se podařilo odchod řady nespokojených zaměstnanců ustát. Automobilka je zpět v sedle, daří se jí na závodní dráze a nejspíše i prodejně. V tuto chvíli ale do dění vstupuje Ford. Henry Ford II má v plánu rychle vstoupit do světa mezinárodních závodů GT. A jako nejschůdnější se mu jeví provést akvizici subjektu, který disponuje zkušenostmi, mozky a také zázemím. V jeho hledáčku je tak Ferrari na prvním místě. Zajímavé přitom je, že v přibližně stejnou dobu se mělo německé zastoupení Fordu nějakým způsobem dozvědět, že o akvizici ze strany modrého oválu má zájem i Enzo Ferrari.

Každopádně rozhodnutí je uděláno v dubnu 1963 s tím, že nabídku na akvizici má Ferrari přednést šéf Fordu Italiano, Phil Paradise. Stane se v květnu 1963. Návrh počítá se vznikem dvou společností:

  • FORD-FERRARI – zde by byl Ford hlavním akcionářem. Šlo by o automobilku (v zásadě prémiovou divizi), který by vyráběla luxusní sportovní vozy
  • FERRARI-FORD – zde by bylo hlavním akcionářem Ferrari. Šlo by o společnost zabývající se vývojem a výrobou závodních speciálů. Hlavní roli by zde hrálo Ferrari s tím, že Ford by měl právo na využití technických řešení, na která by se při vývoji přišlo, případně by mohl využít závodní úspěchy ke své propagaci. Součástí návrhu bylo také předkupní právo na Ferrariho podíl v této společnosti po jeho smrti.

Dohoda byla na spadnutí. Obě strany se dostaly tak daleko, že se mluvilo dokonce o emblémech pro jednotlivá auta. Po 10 dnech intenzivních jednání, z nichž některá se protáhla do 1 hodiny ráno, ale zazvonil zástupcům Fordu pověřených provedením akvizice telefon. Na druhém konci linky byl jeden z právních zástupců Enza Ferrariho. Ten jim sdělil, že Ferrari od dalšího jednání odstupuje a že k uzavření dohody nedojde.

K akvizici nedošlo. Ford to ale motivovalo k rozjetí vlastního projektu, na jehož konci bylo několikanásobné vítězství Fordu GT na Le Mans

Henry Ford II plánoval rychlý vstup do světa závodů GT. To se mu sice nepovedlo. Neúspěch na italské půdě ale modrý ovál motivoval k založení divize Ford Advanced Vehicles. Následoval vývoj vlastního závodního vozu – Fordu GT – se kterým Ford Ferrari několikrát za sebou doslova zašlapal do země v Le Mans.

Zdroj foto: citispotter.com


Diskuze


Reklama

FordShop.cz: Aktualizace map Ford 2016